Začněme trochu od konce, brzy po návratu z Číny (letadlem PPF, ale to je zase jiný příběh…), 28.října, předal prezident Řád bílého lva in memoriam siru Winstonu Churchillovi a ve svém projevu zdůraznil jeho odolnost proti tzv. „appeaserům“, jeho pevné zásady a osobní odvahu. Není problém s tím hodnocením souhlasit, Churchilla uznáváme skoro všichni, že? Pokud se člověk trochu zasnil, leckoho mohlo i napadnout, jak je to skvělé mít takového prezidenta, který dovede ocenit tyto zmiňované hrdinské atributy a třeba i někomu proběhla hlavou myšlenka na to, že prezident tyto atributy oceňující je bude zajisté také vyznávat a dle nich konat. Miloš Zeman by taky nejspíš chtěl aby v něm lid viděl státníka Churchillovského ražení. Stačí si ovšem přečíst jakékoliv zprávy a reporty o prezidentově cestě a přijde nepříjemné vystřízlivění. Velikost sira Winstona Churchilla spočívala v tom, že měl červenou čáru za kterou nebyl ochoten zajít za žádnou cenu. Byl ochoten se tuto linii bránit i tváří v tvář destrukci své země. Přesně si uvědomoval kde končí civilizace a hodnoty na kterých jsou jeho země a v širším kontextu jeho civilizační prostor vystavěny. Věděl, že je naprosto nepřípustné tyto fundamentální hodnoty opustit a vyměnit za krátkodobý pocit bezpečí. Věděl, že jejich opuštění by v konečném důsledku zničilo přesně to, co mnozí jiní chtěli kapitulací před barbarstvím hitlerovského Německa zachránit. I naše země má své základní hodnoty, jsou součástí naší Ústavy a představují pilíř, který jí drží pohromadě. Více než vhodná jsou v tomto kontextu slova T.G.Masaryka:
„…abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily“.
Možná, že by někdo chtěl kontrovat a tvrdit „ano, ale platí to směrem dovnitř, nikde není řečeno, že tomu tak musí být i směrem ven“. To je ale dle mého názoru nesmysl, takové schizofrenní chování není ospravedlnitelné, neboť jedním z oněch zmiňovaných ideálů je víra v práva člověka jako jednotlivce bez ohledu na jeho rasu, vyznání či přesvědčení. Když je v Listině základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku uvedeno, že:
„Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu“
tak to nechápeme tak, že se to vztahuje pouze na lidi s českým pasem. Jedná se o základní hodnoty, které považujeme za nedělitelné a obecně platné. Je to přístup k životu, který považujeme za správný, který definuje náš způsob života a nejsme ochotni z něj dělat výjímky.
Vidí to prezident České Republiky stejně? Z jeho projevu na předávání státních vyznamenání by se mohlo zdát že ano. Ale je tomu skutečně tak? Na tom, že navštívil Čínu není a priori nic špatného a to, že součástí delegace jsou podnikatelé a významnou část své návštěvy chce věnovat rozvoji a podpoře vzájemného obchodní styku také ne. Koneckonců, ignorovat nejlidnatější zemi světa je zhola nemožné a nelze to čekat ani od žádného jiného státu. Nikdo nechce, aby prezident vyhlásil mobilizaci, usedl na koně a v čele armády vyrazil obléhat Peking. Ani po něm nikdo nechce aby po vzoru lidového hrdiny Bohuše Stejskala prásknul v Zakázaném městě dveřmi a křičel na představitele ČLR, že jim nepošle ani cihlu. Problém je jinde…
Prezident Zeman a jeho příznivci odbývají jakoukoliv kritiku především omýláním tvrzení, že uznávání územní celistvosti Číny je dlouhodobě kontinuální politikou České Republiky. To mají pravdu, jenže to je vyrážení otevřených dveří, neboť sám tibetský exil se požadavku na samostatnost vzdal už v roce 1980 a např. místopředseda tibetského exilového parlamentu Khenpo Sönam Tenphel říká:
„Ačkoli neusilujeme o nezávislost nebo odtržení od Číny, naši lidé v Tibetu hodně trpí…“
Pro mne osobně jsou tedy alarmující úplně jiné Zemanovi výroky a vlastně celé obecné vyznění jeho cesty. Co si máme představit pod větou:
„Přijel jsem do Číny, nikoli abych poučoval o lidských právech, ale abych se naopak naučil, jak stabilizovat společnost.“ ?
Už to, že lidská práva prezidnt zmiňuje znamená, že si je moc dobře vědom kolize čínské reality s našimi ideály. Nezapomene ale ujistit čínské představitele, že se nemusí bát, neboť je tím obtěžovat nebude. Zajímalo by mne, co je na tom Churchillovského? Následně řekne, že se přijel učit stabilizovat společnost. Tak tady musí zamrazit každého soudně uvažujícího člověka. Jak je v Číně stabilizována společnost? Např. prostřednictvím cca 4000 poprav ročně (odhad Human Rights Watch). Nebo prostřednictvím „velkého čínského firewallu“, který blokuje vnější internetový obsah. A co třeba 11-ti leté vězení pro laureáta Nobelovy ceny za mír z roku 2010 Liu Xiaobo? Jeho žena je nezákoně držena v domácím vězení… Co třeba politické komise komunistické strany Číny, které mají autoritu nad soudní mocí? To je stabilizační prvek podle Miloše Zemana? Je jím střelba do davu při oslavách narozenin Dalajlámy jako v letošním roce a následná cenzura jakýchkoliv zpráv o této události? Je jím mučení příznivců hnutí Falun Gong? Je jím šikana disidentů a těch, kteří nesouhlasí s oficiální stranickou linií?
Myslím, že situaci celkem dobře vystihl předseda TOP09 Karel Schwarzenberg:
„Číňané opravdu na náměstí Nebeského klidu před čtvrt stoletím stabilizovali společnost a výsledky jsou dodnes vidět. Všichni disidenti putují do vězení. Je to stabilizace, kterou jsme měli v nejhorší době normalizace.“
Nevím o jaké jiné stabilizaci mohl prezident Zeman mluvit. Docela rád bych si od něj poslechl vysvětlení právě tohoto výrazu. Zkrátka a dobře, v Číně je vládnuto způsobem, který není kompatibilní s našimi fundamentálními principy. To je fakt, který nelze zpochybnit. Naši politici by měli mít tento fakt na zřeteli vždy, když s Čínou budou jednat. Nikdo nechce s Čínou přerušit styky, co chci já a troufnu si říct, že i mnozí další je to, aby se naši politici za ony principy nestyděli a aby se na ten rozdíl nebáli upozornit i své čínské protějšky. Bohužel, zdá se, že prezident má v této otázce podporu i premiéra Sobotky, který nazval jeho cestu do Číny „ekonomickým a politickým úspěchem“. Světélko naděje tak tentokrát slabě zasvítilo po vyjádření ministra zahraničních věcí Zaorálka, který reagoval následovně:
„Je to (otázka lidských práv) součást toho, co chceme s Čínou dělat. Je tam ekonomika, kultura, ale zároveň i debata o hodnotách, ke kterým se hlásíme. Myslím si, že tohle je zahraniční politika ČR v této chvíli. A to platí.“
Debata tedy stále existuje. Já osobně doufám, že rozhodně nepřeváží přístup, který prezentoval expremiér Rusnok v duelu s Martin Bursíkem na DVTV ( http://bit.ly/1nVPAAx ). Při obhajobě prezidenta Zemana použil několik argumentů a vyjádření, se kterými zásadně nesouhlasím, nejvíce mě ale překvapil když řekl, že je zcela na místě uvažovat o tom, že všechny západní země selhávají když nadřazují ekonomiku svým základním principům a je možné, že je to velká chyba. Ale i kdyby to byla velká chyba, pro Českou Republiku je to nejlepší co může udělat, když se schová v tomto chybujícím davu než aby vyčnívala a jako jediná své zásady obravdu nezapomínala. To je až děsivé. A co by na to řekl sir Winston Churchill? To snad radši ani nechtějme vědět…
Dodatek: Omlouvám se za to, že jsem se tímto marginálním problémem lidských práv pokusil zakrýt skutečný fenomenální výsledek prezidentovi cesty kterým je bezesporu hostování Krtečka v jakémsi čínském animovaném seriálu s Pandou. Třeba této příkladné mezinárodní spolupráci napříč živočišnou říší věnuji některý další příspěvěk…
Dodatek č. 2: Nic proti Krtečkovi, je to frajer.